Hned po návratu ze Skandinávie jsme se vydali na 2 slalomy Evropského poháru do Itálie. V prvním závodě 18. 12. v Alleghe jsem si ve zvlášť silné konkurenci světových slalomářek vedla velmi dobře, ve druhém kole však přišel výpadek, když jsem na extrémně suchém sněhu zařízla lyži. Na svahu ten den bylo -25 stupňů a odpoledne jsme se vymrzlí přesunli do Pozza di Fassa, kde v hotelových pokojích byla zima a topení trvale studená. Navíc jsem spala na přistýlce - hoteliér odmítl poskytnout pořadatelem objednaný jednolůžkový pokoj, stejně tak odmítl zatopit. To by ještě šlo, jenže ta přistýlka byla vlhká. Noc jsem proklepala zimou a moc vyspaná jsem nebyla - na programu byl večerní závod - opět zima, studený vítr. Byla jsem nevyspaná, unavená, měla jsem zakyselené nohy. První kolo jsem fyzicky protrpěla, k mému standardnímu výkonu to mělo velmi daleko, příliš často jsem se dostávala mimo trať, ztráta po 1. kole byla velká. V 2. kole jsem byla odhodlána bojovat a vymáčknout ze sebe všechno, bylo to lepší, i když zdaleka ne optimální, přesto jsem poskočila do bodované třicítky na 25. místo. Získala jsem tak dalších 6 bodů do hodnocení EP, pro startovní pozici v dalších závodech se budou hodit. Jak vidno, i když má člověk dobrou formu, věci se mohou ne vlastní vinou zkomplikovat a závod pak nevyjde tak jak by měl.